season 03 / episode 02 a 03

Tak tyhle epizody jsou jak na houpačce. První půlka února byla více o pracovních povinnostech než o běhání. A tak jsem si aspoň objednal poprvé tištěnou termínovku, teda hlavně kvůli titulní fotce ze startu HV v Krušných horách, takže se mnou budete běhat celý rok (bohužel z Tomáše Zdvihala se vešla na stránku jen pravá ruka)... ;-)

Hubáčkovu 20ku jsem tak strávil u počítače a vizošek, ale vynahradil jsem si to týden poté, kdy značení mlíkem ještě nezmizelo, a tak jsem si Prokopské a Dalejské údolí užil do sytosti.
Závodní tempo to sice úplně nebylo, ale loudání taky ne, přece jenom běžet sám a s ostatními je něco jiného. 

Také jsem si našel běhání kopců hned za "domem". Na Branickou skálu sice vyběhnete za 2 minuty, ale vzhledem k tomu, že tvoří krásnej ostroh a vede na ní z několika stran spousty tras, tak to lze kombinovat a běhat nahoru a dolu do zblbnutí. Taky jsem začal víc vyhledávat segmenty na "Stravě". A právě o jeden na Branickou skálu se teď přetahuju. Je to celkem zábava.

Na začátku března jsem měl možnost střihnout si trénink se Zuzkou Urbancovou a Tomášem Hovorkou kolem Závisti a Šance. No, zjistil jsem, že na jejich úrovni se běhá trochu jinak, takže v posledním stoupání jsem už na chvostu vlál já. Na 22 km převýšení +1050 m. Poznal jsem nové trasy (a jednu větev) a hlavně, že rovinky a seběhy nejsou na odpočívání před kopcema...

Pak jsem se vydal pracovně na Azurový pobřeží. Fakt nezáviďte, stát 10 hod zavřenej na veletrhu v podzemních garážích není žádnej med. Nohy jsou po tom na odpis. Ale běžecká výbava nezahálela. Prví běh byl po letu regenerační. Druhej trochu motací v uličkách Cannes, ale překvapivě se získaným segmentem. Zatím ale nevím, jak budu udržovat první místo. Třetí běh byl parádní, ten kopec už jsem měl vyhlídnutej z Prahy. Od moře 420 metrů rovnou nahoru a odměnou byl nejdřív krásnej měsíc a pak východ slunce. 

Mimochodem při tomhle běhu jsem si uvědomil, jak jsou Inov8 F-lity děsně univerzální. I na tvrdý hlíně do kopce držely, na asfaltu rychlý, a hlavně v mý verzi 195 jsou neskutečně lehoučký. Pokud je sucho, tak není vůbec problém v nich běžet i v lehkým terénu, respektive kombinovat jakkoliv povrchy, samozřejmě teda nějakou rozumnou vzdálenost, na ultra to není, protože v 195 mají to tlumení minimální. Jediný, kde si člověk musí dávat pozor je v sebězích, tam to holt není v terénu ideál. Ale pokud chcete občas běžet do lesa, nebo nějakou pěšinou, ale před tím a potom běžíte po asfaltu, tak doporučuju. No a čtvrtý běh jsem si v Nice dal intervaly po promenádě. Pokud si tady někdo stěžuje (a já taky) že ostatní běžci moc nezdraví, tak tam by ho to přešlo po 50 metrech. Když každejch 5 vteřin někdo běží proti Vám nebo ho předbíháte, tak fakt zdravit nestíháte a zapomenete na to. Popularitu běhání odráží i fakt, že jeden z nejvíce běhaných segmentů na Stravě v Praze "Osmistovka v aleji" v Braníku běželo 255 lidí a v Nice segment na promenádě 1850 lidí. Samozřejmě to i odráží popularitu té konkrétní aplikace.

Po návratu jsem si 2x střihnul opět kopce nad Zbraslaví. Nejdřív rovnou z práce s batohem na zádech, kterej byl zvlášť do kopců dost znát na rychlosti, skoro jako běžet pořád v protivětru, ale 19 km / +760 m potěšilo. No a pak hned o víkendu vlakem do Vranýho a po svejch přes kopečky zpět. To jsem se chtěl zaměřit na dvě věci: převýšení a rychlost. Na 23,5 km to dalo +1000 m a tempo nakonec jen těsně přeskočilo 6 min/km (6:02). V porovnání s během v Šárce z konce ledna je lepší poměr vzdálenost/převýšení i rychlost, takže spokojenost.

ze Zvolské homole

No a jak jsem mluvil na začátku o houpačce, tak mě pak dostihlo nějaký nachlazení, takže poslední týden zase nic, aspoň ke konci března jsem se zas 2x proběhl. Svaly si tak snad odpočinuly před náročným závodním startem sezony. Pomalu už totiž vyhlížím první závod, což by měl být Pošemberský ultrakros a pak hned zkouška ohněm na Perun Skymaratonu...

bouřlivé počasí nad Braníkem

Únor | 161 km | + 2 600 m

Březen | 199 km | + 4 755 m

celkem 2015 | 654 km | + 12 408 m