31. května Tomáš opět zasedl před půlnocí k počítači a
snažil se nás zaregistrovat na 5BV. Povedlo se mu to bleskurychle a už od této
chvíle jsme si dělali srandu, že obhájit startovní číslo 4 nebude úplně
jednoduchý...
Poslední týden před závodem spřádáme závodní plán na víkend.
Cíl je jasný, nevytahovat podruhé čelovky, vyhnout se loňským halucinacím z
druhé noci a být v cíli na večeři. To znamená uběhnout cca 120km za
nějakých 20 hodin. Snem je první desítka celkového pořadí.
Dlouhá cesta do Vendryně tentokrát uběhla bez komplikací.
Ještě téměř prázdná hala nás přivítala a my si vybrali místo pro spacáky, šli
se zaregistrovat, na guláš a trochu prohlídnout okolí haly, abychom případně
hned po startu nemuseli bloudit. Chvilku probíráme, kde asi bude nástupní
vrchol, a tipujeme, že se poběží někam na východ na Polsko, aby nás hned na
začátku nevedli přes nevypočitatelné závory a hlavní silnici. Zabalit,
převlíknout a na chvilku zalehnout. No fakt jen na chvilku, bordel v hale a nervy
nedají spát. No nic, jdeme se proklusat a protáhnout. Tomáš jde k pódiu čekat
na obálku a já hledám místo, kde uvidím na plátno se jménem nástupního vrcholu
a přitom budu blízko východu z haly.