úterý 19. září 2017

Parkmaraton 2017

Volá mi Táta, že se prý příští sobotu (26.8.2017), akorát když budu na blízké chalupě, běží v Krásné Lípě maraton... Neváhám ani chvilku, koukám na trať a profil (1200 m+). Asi 75 % trasy znám, jak svý boty a tak není co řešit a hned vyplňuju přihlášku. Až zpětně si říkám, co vlastně můžu od sebe čekat? Od červnových antibiotik běhám v kuse zas sotva dva měsíce, ale od taky vím, že chci běžet na čas pod 4 hodiny. Zatím mám nejlepší časy na maratonskou délku 4:02, 4:05 a 4:06, ale vše bylo při Ultra závodech, tak by to konečně mohlo vyjít... Čas z Baroka je přes 4:20 a čas z PIMu, deset let zpátky, je děsivých 4:35.

startovní číslo dobrý, umístění super a čas zase se čtyřkou na začátku...



V Krásné lípě je "den Národního parku" a běhy (dětské, 10 km, 1/2 M a M) jsou jen dílky ve skládačce programu. Nejdříve přihlašujeme Aničku na 500m běh a pak si vyzvedávám svoje číslo a čip. Dostávám #13 a tak to nemůže dopadnout špatně. Jako rozběhání doprovázím Aničku při jejím běhu, který statečně zvládne v kuse. Pak už jen narvat gely do kapes, upravit vybavení, poslední protažení a jde se na start. Všechny trasy startují společně, takže je trochu zrádné se nechat na začátku strhnout chrtama na desítku.

Start dětského závodu do 6 let i s Aničkou
Z náměstí pěkně hned do kopce vyběhnout na náhorní plošinu. Nahoře už pěkně fouká a na západě je černo. První kilometry jdou docela rychle, ale běží se po cestách mezi loukami a pak i chvilku po silnici. A pak přichází první stoupání na Vlčí horu. A kolem ní je terén i hodně technický a tak zas chvilku předbíhám i já (až za Vlčí horu běžíme i se závodníky na 10 km). Začíná fest pršet a do toho fučí. První desítka za 50 minut a následuje krásný 2 km trailový seběh do Kyjova. A taky přestalo pršet. Z Kyjova přichází 3 km kopec, kde nastoupáme 200 m. Tenhle kopec znám. Na jaře, když jsem ho běžel s Drakem (bráchův pes) jsem si ho moc neužil, tak doufám, že mi tentokrát bude sedět víc. Běžím prakticky sám, pole je hodně roztažené, ale nedokážu odhadnout jak moc vepředu jsem. Nad bývalou vápenkou ocením ideálně umístěnou občerstvovačku (17. km), za kterou je poměrně rovinatý úsek před seběhem do Krásné Lípy na otočku. Maraton se běží v kolečku v délce 21 km, ale neběží se dvě kola, nýbrž druhá polovina se běží v opačném směru.

s úsměvem!
foto: Vlaďka Bláhová / http://bvladka.rajce.idnes.cz/Parkamaraton_2017
Nad Krásnou Lípou mě dobíhá 2. žena na 1/2 M, které jsem předtím utekl u Vlčí hory. Zkouším se jí chytit, ale přichází trochu krize a po chvilce za ní vlaju a její tempo neudržím. Čekám, kdy potkám první běžce na maraton, kteří se už budou vracet a počítám: 1., 2., 3., ... Na otočce jsem 6. celkově s tím, že na 7. a 8. mám náskok asi 3 minuty.
Na začátku stoupání se trochu trápím, ale povzbuzování běžců, které potkávám proti, mě trochu vzpruží a když se opět blížím na občerstvovačku nad Vápenkou na 25. km, tak dokonce zahlédnu jak z ní zrovna odbíhá 5. v pořadí. Tam se nacpu banánem a solí a upaluju za ním, kouknu na hodinky a přibližně minuta ztráta. Dole u vápenky už jen 40 vteřin. Za chvilku ho v kopci mám, když se opírá s křečema o strom. No tak, abych se moc nekasal, tak já se opřu a protahuju si nohy asi za 200 m. Trochu zvolním, ale pro jistotu se občas otáčím, zda mě někdo nedotahuje. Až dole v Kyjově mě najednou dotahuje kluk (Martin), který měl být přede mnou. Ptám se ho, kde se bere a on, že přeběhl jednu odbočku v lese. Dobíháme společně na další občerstvení (30. km), před kterým ho chytá taky křeč. Pro sebe si říkám, aby zas nechytla mě. Ve stoupání si trochu povídáme. Jdu chvilku první a nejednou zakopnu a válím se na zemi, sakra...! Pád mě trochu vykolejí z rytmu a ještě jsem si nakopl docela palec. Nejde mi to. Martin mi trochu odbíhá a nahoře na kopci má necelou minutu náskok, ale je na dohled. Pak v prudkém seběhu koukám, že zas zapomněl odbočit do lesa, a tak na něj hulákám. Naštěstí mě zaslechne a vrací se. Na začátku lesa jsem tak kousek před ním. Následuje stoupání k Vlčí hoře. Čekám, kdy mě docvakne, ale furt nic. Zabejčenej se očima držím německých důchodců na elektrokolech, kteří stoupají po silnici a nakonec je předbíhám. Když odbíhám z dalšího občerstvení na 35. km, tak Martin teprve dobíhá. Za chvilku mě zas trápí křeč, ale říkám si, že teď už to musím nějak dotáhnout.

Poslední kopec / stoupání na Vlčí horu
foto: Vlaďka Bláhová / http://bvladka.rajce.idnes.cz/Parkamaraton_2017
Poslední stoupání na Vlčí horu, poslední protažení nohou a hurá dolů a posledních 5 km do cíle. Kdybych běžel pod k 4:30 min/km, tak to ještě můžu pod 4 hod stihnout, ale pomalu cítím, že dneska opět ne. Běžím na hraně křečí ve stehnech, ale Martin je pořád blízko a tak upaluju do cíle.
Na poslední občerstvovačce (38. km) asi úplně neoslním dívky, když se zkřiveným obličejem toužím po hrsti soli, kterou zapijím půllitrem vody na ex, což má za následek, že se málem pozvr... Nevím, zda je tento zážitek přivede k běhání a obdivu bežců.
Snažím se běžet co to dá, ale tempo 5:15 je neskutečně pomalé... Když začínám klesat do Krásné Lípy vím, že dnes to opět nevyjde. Na náměstí dobíhám v čase 4:03:56 na celkovém 4. místě a 2. v kategorii do 39. let.

Krásný závod, krásnou krajinou, s různými terény a těžkým profilem, kde není místo na lelkování...

Odměnou je mi podium na závěr dne...



Muži do 39 let:
1 | POLÁČEK Jaromír, 1988 | KIWI TEAM | 3:43:10.3
2 | HENDRYCH Jakub, 1983 | bezimmetrzametrem | 4:03:56.4
3 | STEZKA Martin, 1984 | Táta dvojčat | 4:06:19.5

Strava aktivita a mapa zde.
Celkové výsledky zde.
Web závodu zde.


Žádné komentáře:

Okomentovat