startovní číslo dobrý, umístění super a čas zase se čtyřkou na začátku... |
V Krásné lípě je "den Národního parku" a běhy (dětské, 10 km, 1/2 M a M) jsou jen dílky ve skládačce programu. Nejdříve přihlašujeme Aničku na 500m běh a pak si vyzvedávám svoje číslo a čip. Dostávám #13 a tak to nemůže dopadnout špatně. Jako rozběhání doprovázím Aničku při jejím běhu, který statečně zvládne v kuse. Pak už jen narvat gely do kapes, upravit vybavení, poslední protažení a jde se na start. Všechny trasy startují společně, takže je trochu zrádné se nechat na začátku strhnout chrtama na desítku.
Start dětského závodu do 6 let i s Aničkou |
s úsměvem! foto: Vlaďka Bláhová / http://bvladka.rajce.idnes.cz/Parkamaraton_2017 |
Na začátku stoupání se trochu trápím, ale povzbuzování běžců, které potkávám proti, mě trochu vzpruží a když se opět blížím na občerstvovačku nad Vápenkou na 25. km, tak dokonce zahlédnu jak z ní zrovna odbíhá 5. v pořadí. Tam se nacpu banánem a solí a upaluju za ním, kouknu na hodinky a přibližně minuta ztráta. Dole u vápenky už jen 40 vteřin. Za chvilku ho v kopci mám, když se opírá s křečema o strom. No tak, abych se moc nekasal, tak já se opřu a protahuju si nohy asi za 200 m. Trochu zvolním, ale pro jistotu se občas otáčím, zda mě někdo nedotahuje. Až dole v Kyjově mě najednou dotahuje kluk (Martin), který měl být přede mnou. Ptám se ho, kde se bere a on, že přeběhl jednu odbočku v lese. Dobíháme společně na další občerstvení (30. km), před kterým ho chytá taky křeč. Pro sebe si říkám, aby zas nechytla mě. Ve stoupání si trochu povídáme. Jdu chvilku první a nejednou zakopnu a válím se na zemi, sakra...! Pád mě trochu vykolejí z rytmu a ještě jsem si nakopl docela palec. Nejde mi to. Martin mi trochu odbíhá a nahoře na kopci má necelou minutu náskok, ale je na dohled. Pak v prudkém seběhu koukám, že zas zapomněl odbočit do lesa, a tak na něj hulákám. Naštěstí mě zaslechne a vrací se. Na začátku lesa jsem tak kousek před ním. Následuje stoupání k Vlčí hoře. Čekám, kdy mě docvakne, ale furt nic. Zabejčenej se očima držím německých důchodců na elektrokolech, kteří stoupají po silnici a nakonec je předbíhám. Když odbíhám z dalšího občerstvení na 35. km, tak Martin teprve dobíhá. Za chvilku mě zas trápí křeč, ale říkám si, že teď už to musím nějak dotáhnout.
Poslední kopec / stoupání na Vlčí horu foto: Vlaďka Bláhová / http://bvladka.rajce.idnes.cz/Parkamaraton_2017 |
Na poslední občerstvovačce (38. km) asi úplně neoslním dívky, když se zkřiveným obličejem toužím po hrsti soli, kterou zapijím půllitrem vody na ex, což má za následek, že se málem pozvr... Nevím, zda je tento zážitek přivede k běhání a obdivu bežců.
Snažím se běžet co to dá, ale tempo 5:15 je neskutečně pomalé... Když začínám klesat do Krásné Lípy vím, že dnes to opět nevyjde. Na náměstí dobíhám v čase 4:03:56 na celkovém 4. místě a 2. v kategorii do 39. let.
Krásný závod, krásnou krajinou, s různými terény a těžkým profilem, kde není místo na lelkování...
Odměnou je mi podium na závěr dne...
Muži do 39 let:
1 | POLÁČEK Jaromír, 1988 | KIWI TEAM | 3:43:10.3
2 | HENDRYCH Jakub, 1983 | bezimmetrzametrem | 4:03:56.4
3 | STEZKA Martin, 1984 | Táta dvojčat | 4:06:19.5
Strava aktivita a mapa zde.
Celkové výsledky zde.
Web závodu zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat