Perun SkyMarathon 2015

Tohle prostě bolelo, bylo to jak náraz do zdi, teda spíš do několika zdí…

Mlha, mokro, těsně před startem začíná pršet a nálada skvělá, plná očekávání.

Malý Javorový – jdeme nahoru sjezdovkou, nejdřív rychle, pak trochu zpomalím, nahoře už zase přidávám a rozbíhám se dolů. Povzbuzování diváků vytáhne každýho. Tohle jsem ještě nezažil.

nahoře se už zase běží | foto: Sam Straka

5 beskydských vrcholů 2014 / 4. místo

31. května Tomáš opět zasedl před půlnocí k počítači a snažil se nás zaregistrovat na 5BV. Povedlo se mu to bleskurychle a už od této chvíle jsme si dělali srandu, že obhájit startovní číslo 4 nebude úplně jednoduchý...

Poslední týden před závodem spřádáme závodní plán na víkend. Cíl je jasný, nevytahovat podruhé čelovky, vyhnout se loňským halucinacím z druhé noci  a být v cíli na večeři. To znamená uběhnout cca 120km za nějakých 20 hodin. Snem je první desítka celkového pořadí. 

Dlouhá cesta do Vendryně tentokrát uběhla bez komplikací. Ještě téměř prázdná hala nás přivítala a my si vybrali místo pro spacáky, šli se zaregistrovat, na guláš a trochu prohlídnout okolí haly, abychom případně hned po startu nemuseli bloudit. Chvilku probíráme, kde asi bude nástupní vrchol, a tipujeme, že se poběží někam na východ na Polsko, aby nás hned na začátku nevedli přes nevypočitatelné závory a hlavní silnici. Zabalit, převlíknout a na chvilku zalehnout. No fakt jen na chvilku, bordel v hale a nervy nedají spát. No nic, jdeme se proklusat a protáhnout. Tomáš jde k pódiu čekat na obálku a já hledám místo, kde uvidím na plátno se jménem nástupního vrcholu a přitom budu blízko východu z haly.

pohodička před startem | foto: 5bv.cz

5 Beskydských vrcholů

O tomhle závodu jsem kdysi slyšel skoro legendy... Běhá se po Beskydech, tam a zpět, mezi vrcholy a nikdo neví kolik a kudy poběží. Úžasná výzva! Když jsme v létě s Tomášem dali Horskou výzvu v Krkonoších, první ultra, první horskej závod, první noční závod, mluvili jsme po 68km o tom, že naším maximem mohou být 4 vrcholy, ale spíš jen 3. Poslední měsíc před 5BV jsme se snažili vyvarovat hlavně chřipce a nachlazení, což mě se moc nepovedlo, takže ve vlaku jsem mluvil jak s kolíčkem na nose.

pátek 11.10.2013
Ráno ještě do práce a po nepovedené prezentaci dobíhám vlak na poslední chvíli. Do Kolína stojíme, protože k našim místenkám přes plnou uličku cesta nevede. Ve vlaku ani jeden neusneme, takže jen tak relaxujem. Ve Valmezu přestup do osobáku, kde už jsou účastníci 5BV v převaze nad ostatními cestujícími.