Cross Parkmaraton 2018 / 1. místo do 39 let

Týden po KTT vybíhám na můj oblíbený rychlý 25 km trénink, podél vody až do Jarova, pak Károvským údolím nahoru na Závist a pak upalovat zpět. Možná to byla blbost, ale já měl na to prostě náladu. Sice mi to svižně běží, ale trochu se šetřím kvůli lýtku, které mě den před tím trochu tahalo. Na 20 km ale jako když utne, nejenom, že mi totálně dojde, ale lýtko mě pekelně bolí, sotva dojdu na tramvaj. Masíruju, tejpuju a dva dny klid. Pak je to lepší a o víkendu se mi zas práší od bot a tak se můžu v klidu přihlásit na Parkmaraton. Uff

start na Křinickém náměstí v Krásné Lípě / foto: parkmaraton.cz

Kalser Tauern Trail / GGUT

Když jsem se bavil s Martinem a Alešem z Endrophin Ferrets o tom, že by byla možnost jet s nima na GGUT (teda na kratší 50 km verzi), moc dlouho jsem neváhal a ani jsem vlastně nemohl, protože jsem startovný dostal k 35. narozeninám. Do oblasti Alp kolem GrossGlockneru jsme jako malý jezdili s rodičema chodit po kopcích a tam jsem se ze zamiloval do hor. A na samotný Glockner jsem vylezl ještě v době, kdy Pasterze býval dlouhý ledovec a ne z půlky jezero a tak jsem se tam chtěl opět vrátit…

Parkmaraton 2017

Volá mi Táta, že se prý příští sobotu (26.8.2017), akorát když budu na blízké chalupě, běží v Krásné Lípě maraton... Neváhám ani chvilku, koukám na trať a profil (1200 m+). Asi 75 % trasy znám, jak svý boty a tak není co řešit a hned vyplňuju přihlášku. Až zpětně si říkám, co vlastně můžu od sebe čekat? Od červnových antibiotik běhám v kuse zas sotva dva měsíce, ale od taky vím, že chci běžet na čas pod 4 hodiny. Zatím mám nejlepší časy na maratonskou délku 4:02, 4:05 a 4:06, ale vše bylo při Ultra závodech, tak by to konečně mohlo vyjít... Čas z Baroka je přes 4:20 a čas z PIMu, deset let zpátky, je děsivých 4:35.

startovní číslo dobrý, umístění super a čas zase se čtyřkou na začátku...

Nedokončená Pražská stovka 2016

...silnice z Řevnic, pěknej krpál! Nahoře si aspoň užívám parádní západ slunce nad Brdy. Pak hasičárna a za ní Nazaret. A po něm dlouhý hřeben nad Vltavou. Most Závodu míru a zase nahoru, poslední dva velký kopce. V tu chvíli si ale říkám, že je dobře, že už od Lhotky sedím v autě s naplno puštěným topením...

střih
Čtyři týdny do P100, v pátek se konečně přihlašuju a v pondělí už ležím s nějakou angínou. Bezvadný, akorát když jsem chtěl "vyladit" formu, tak můj nejdelší běh je ke konvici s čajem. Po týdnu je to lepší, ale furt kašlu a tak se na běh dostane až 14 dní před startem. Žádný rozkoukávání a tak běhám pěkně zostra, abych tělo trochu probudil. Možná moc, možná málo...

Kupička před sbalením

KTRC Krkonošský SkyMarathon | DNF

Na začátku černé sjezdovky | foto: Josef Melen / album FB

Po ŠUTRu si uvědomuju jak jsem pomalej. Evidentně nezvládám běhat rychle a pak to se mnou dopadá opakovaně všelijak. Začínám tedy běhat tréninky rychleji, vkládám intervaly v různém tempu a délce, nabíhám výškové metry, ale vkládám i delší běhy. Vloni jsem musel SkyMarathon v Krkonoších odpískat kvůli důležitějším věcem než je běhání, ale letos se nakonec přihlašuju a tak mám zase další motivaci k tréninku.

ŠUTR72 Praha 2016 | 3. místo

V pátek si beru dovolenou, lehké klusání, pár sprintů, odpoledne spánek. Tomu říkám příprava na závod. Loňské překvapivé čtvrté místo mě namlsalo, ale letošní startovka se tvářila o to víc přísněji. Původně tam byli první tři z loňska (Brunner, Rajský, Podlesák), plus se dalo očekávat, že vysoko budou Harčarík a Helleší. Radek Brunner sice dal nakonec přednost stovce v Nitře, ale tím nikomu nic neulehčil.

tak trať prý bude rychlá | foto: Jakub Žák

Karlštejnská tlapička 55 km | 2. místo

Nastavuju budík na čtvrtou hodinu ráno a tvrdě usínám. Lucka se mnou třese se slovy "neměls vstávat?!" Rychlý pohled na telefon, 5:17! Dopr..., dopr..., ach jo. Vlak, kterým jsem měl vyrazit do Karlštejna odjíždí za 5 minut. První myšlenka padá na auto, ale pak kouknu na další spojení bus+vlak, které vychází prakticky časově stejně, bez nutnosti ranního Monte Carla v zatáčkách nad Černošicema. Snídaně se scvrkává na tyčinku a házení věcí na sebe. Do camelu nasypu čtyři lžičky soli, ionťák a vylezám do mrazu na bus. Ve vlaku trochu relax a protažení.

POŠUK 2016

V týdnu po Ještědu se snažím dát dohromady, takže nejdřív sauna, proklusání, každý večer promasírování stehen a v pátek to vypadá, že nohy se už umoudřily...

startovní rovinka | foto: Tomáš Svoboda

Rozběhat, tentokrát se pořádně protáhnout a počkat na startovní "pšouknutí" z pušky a hurá do závodu. Vloni 8. místo a čas 1:18 jsem původně přemýšlel trochu vylepšit, ale nevím co od nohou čekat a Zuzka Urbancová mě ještě v týdnu povzbudí, že chce běžet na můj loňský čas.

křečovitý Ještěd SkyRace 2016

Ráno vyrážím z Prahy za celkem pěkného počasí, ale už od Černého mostu je jasné, že na Ještědu je místní klasika. V dobách studií jsem na Ještěd nevyběhl ani jednou, buď jsem kroužil kolem přehrady nebo vyrážel do kopců nad Harcovem.

Po registraci rozbíhání, protahování a deset minut před startem dočkání se konečně deště. Start je ostrý, ale první sjezdovku běžím zatím v pohodě. Na vrcholku prvního kopce nás žene "jediný" fanoušek závodu se zvoncem(Jan Bartas) a tak se peláší dolů o sto šest.

4. km / 2. kopec | foto: SportFoto Lukáš Budinský

ŠUTR Praha 72 km / 4. místo

Už v autě z Perunu jsem přemýšlel nad tím, že změním přihlášku na ŠUTRu ze tří kol na čtyři kola. V lednu jsme to s Tomášem Zdvihalem běželi dvakrát, a to ještě bez oběhu Baby, a měl jsem toho dost. Říkali jsme si, že tři kola budou stačit a že po čtvrté to bude už pěkně na hlavu... ale o tom později.

doběh do cíle s Aničkou v náruči | foto: Tomáš Zdvihal

Týden před startem tedy měním registraci na čtyři kola a postupně přemýšlím nad taktikou jak to rozběhnout, přece jenom s jasnou trasou a okruhy už lze trochu spekulovat nad tempem a výsledným časem. Nakonec vzhlížím k času 7:15 hod a tedy k tempu kolem 6 min/km. V týdnu nás ještě pokouší předpověď, která se postupně mění z celodenního slejváku, po přeháňky, až v pátek večer to vypadá, že bude "hezky" a svítit sluníčko, což se ráno potvrzuje...

Perun SkyMarathon 2015

Tohle prostě bolelo, bylo to jak náraz do zdi, teda spíš do několika zdí…

Mlha, mokro, těsně před startem začíná pršet a nálada skvělá, plná očekávání.

Malý Javorový – jdeme nahoru sjezdovkou, nejdřív rychle, pak trochu zpomalím, nahoře už zase přidávám a rozbíhám se dolů. Povzbuzování diváků vytáhne každýho. Tohle jsem ještě nezažil.

nahoře se už zase běží | foto: Sam Straka

POŠUK 2015

Pošemberský ultrakros neboli POŠUK je příjemnej malej (startujících v hlavním závodu je jen 100) závod v krásném prostředí. První a poslední závodní prověrka před Perunem. Počasí se nakonec úplně nepředvedlo, bylo kolem 20 a hlavně pěkný dusno. Již cestou údolím, podél říčky Šembery, ke startovní louce jsem si vzpomněl, že jsem tudy jel s kamarádama na kole a už tehdy se mi tam líbílo...

Hlavně zkontrolovat nastavení hodinek.. ;-)

Bláto jižně od Prahy aneb P100 2014

S Lukášem v Olešku na 106. km

Čekání na Pražskou stovku bylo skoro nekonečné a Olaf ho ještě "natahoval" zveřejněním trasy až týden před akcí a v průběhu týdne i nezbytným nárůstem kilometrů. Takže postupně se délka počítala na 125 (dle prvních informací), 127 (dle první úpravy trati u Živohoště), 130 (dle posledního infa na Facebooku), 130,9 (dle itineráře) až nakonec hodinky ukázaly 131,7 km, ale to už předbíhám...
V úterý postupně dostávám kašel. Bezvadný.
Ve středu poslední proběhnutí a kašel nejeví zhoršení, ale ani zlepšení a teplota není, takže není co řešit. V pátek odpoledne nakupuju zásoby a jdu se domů ještě trochu vyspat. Po sedmé večer se už s Tomášem registrujeme v Modřanech. Posledních 14 dní řeším co na sebe, horní polovina je jasná, ale dole se furt rozhoduju mezi tenkýma 3/4 elasťákama nebo mezi dlouhejma teplejma powerstrechovejma kalhotama. Nakonec to vyhrajou elasťáky s kompreskama. Holt, když mi bude zima, tak o to rychleji budu muset běžet.

5 beskydských vrcholů 2014 / 4. místo

31. května Tomáš opět zasedl před půlnocí k počítači a snažil se nás zaregistrovat na 5BV. Povedlo se mu to bleskurychle a už od této chvíle jsme si dělali srandu, že obhájit startovní číslo 4 nebude úplně jednoduchý...

Poslední týden před závodem spřádáme závodní plán na víkend. Cíl je jasný, nevytahovat podruhé čelovky, vyhnout se loňským halucinacím z druhé noci  a být v cíli na večeři. To znamená uběhnout cca 120km za nějakých 20 hodin. Snem je první desítka celkového pořadí. 

Dlouhá cesta do Vendryně tentokrát uběhla bez komplikací. Ještě téměř prázdná hala nás přivítala a my si vybrali místo pro spacáky, šli se zaregistrovat, na guláš a trochu prohlídnout okolí haly, abychom případně hned po startu nemuseli bloudit. Chvilku probíráme, kde asi bude nástupní vrchol, a tipujeme, že se poběží někam na východ na Polsko, aby nás hned na začátku nevedli přes nevypočitatelné závory a hlavní silnici. Zabalit, převlíknout a na chvilku zalehnout. No fakt jen na chvilku, bordel v hale a nervy nedají spát. No nic, jdeme se proklusat a protáhnout. Tomáš jde k pódiu čekat na obálku a já hledám místo, kde uvidím na plátno se jménem nástupního vrcholu a přitom budu blízko východu z haly.

pohodička před startem | foto: 5bv.cz

Horská výzva / Krkonoše / Long-67 km / 6. místo

Závod v Krkonoších byl od Krušných hor, po zrušení 4. závodu Výzvy, pěkně daleko. Na konci června jsem si tedy střihl Prague city trail, který mi celkem naložil. Tyhle "krátký" běhy asi nejsou pro mě. Závod to byl super a i vzhledem k převýšení jsem se odhadoval líp, ale skutečnost byla jiná.

Loni pro nás byla HV v Krkonoších křtem v ultra. Letos už to bylo trochu jinak, po 8. a 6. místě z posledních dvou HV jsme chtěli potvrdit zlepšení, ale současně jsme si byli vědomi větší konkurence než na Šumavě a v Krušných horách. Říkal jsem si, že bych byl rád do 15. místa.
V týdnech před závodem laboruju s kolenem, ale svaly ani vazy to dle doktora nejsou, tak to jistím tejpy a uvidí se...

U večeře v Peci se s kamarády navzájem trochu hecujeme a komentujeme i změnu trasy. Očekáváme delší a těžší závod než by byl dle trasy původní, takže si není na co stěžovat. Pak následuje klasické hodinové převalování se ve stanu, které má alespoň trochu nahradit chybějící spánek v noci.

Horská výzva / Krušné hory / Long-63km / 2014 / 6. místo

Nejdřív začnu tréninkem na tenle závod. 14 dní před startem jsme opět vyrazili s Tomášem za Prahu trochu protáhnout nohy na delším běhu. Tentokrát vlakem do Jílového. Odtamtud nejdřív podél Sázavy pak přeběhnutí ke Slapské přehradě a podél Svatojánských proudů do Štěchovic. Pak už jen přes kopec do Pikovic na vlak zpět. Krásných 34km v tempu 6:34, s 1000m převýšení, okořeněných parádními výhledy. Akorát ke konci už nás to trochu peklo na sluníčku.

Do Krušek jsme se těšili. Po Šumavě a 8. místu jsme byli trochu namlsaní. Ubytování na faře na Božím daru bylo ideální, a tak jsem jako podporu mohl vzít i Lucku s malou Aničkou. Do teď jsme vždy večer do startu odpočívali ve spacácích ve stanu, ale tentokrát jsme se zachumlali do peřin, což mělo za následek lehké vytuhnutí a vzájemné nepříjemné pohledy při nutnosti vstát a připravit se na start.
Jelikož nás už nebavilo marné hledání nějaké fotky v galeriích závodu, určili jsme dvě taktiky. Na startu být v 1. řadě a na občerstvovačkách do 3. místa. Ta první část se nám povedla na jedničku:

pekelné soustředění před startem / foto: Jakub Cejpek

Horská výzva / Šumava / Long-70km / 2014

Na tenhle závod už byla příprava lepší, než na Jeseníky. V půlce času mezi oběma HV jsme dali s Tomášem tréninkově běh z Berouna do Radotína: 30km - 1000m převýšení - 6,45/km. Slušná příprava. Vzhledem k tomu, že před závodem byl svátek, tak i spánková příprava byla příjemná...

Do Špičáku nad Železnou Rudou jsme dorazili celkem brzo. Rychlá registrace, večeře, trochu zmatky s hledáním vody do vaku, ale jinak brzké zalezení do spacáku a odpočinek. V průběhu oblíkání a dobalovaní batohů moderátor "straší" s hlášením Horské služby ohledně možnosti změny počasí na kopcích. Nad námi jsou hvězdy a všechny možné předpovědi na telefonech nic tak vážného nehlásí. Přece jenom ale přihazuju jedno teplý triko do batohu a jde se na start.

Horská výzva / Jeseníky / Long-64km / 2014

V Koutech nad Desnou(570 m.n.m.) nás přivítala celkem zima +3°C. Vyndaváme péřovky, rychle na registraci a postavit stan, ať něco naspíme. Po cca hodině převalování se začínáme oblíkat. Tomáš zjišťuje, že nechal doma kompresky, tak mu dávam svoje náhradní, který jsem si naštěstí strčil do kapsy těsně před odchodem z domu. Důkladné promazání a zkoušení co vlastně v tomhle počasí na sebe. O tisíc metrů výš na hřebenech může dost foukat a že tam bude pod nulou je jistota... Já nechávám bundu v batohu s předpokladem řádného zahřátí v úvodním stoupání na Keprník (1423 m.n.m.). Jedna fotka před startem a už se řadíme k oblouku.

80. Velká kunratická

Závěr podzimu se tak trochu točí kolem VK a poslední dobou je to i tom, zda se člověk "prokliká" ke startu. Poprvé jsem VK běžel 14 dní po návratu z Nepálu v roce 2006, nabitej energií a červenýma krvinkama z výšky. S časem 17:00 jsem tehdy byl spokojenej, ale hotovej jsem byl slušně! Rok poté za 17:42 (na mezičasu o minutu pomalejší) jsem doplatil hodně na počasí a boty - už 1. kopec byl 10m širokej pás bahna, kde člověk hledal cokoliv pevnýho.

Tak a letos? Po celoročním běhání + 2x ultra a 1x maraton, jsem chtěl vylepšit svůj čas (krásný by bylo kdyby začínal patnáctkou). Z práce jsem běhal domů přes co nejvíc kopců, snažil se dávat intervaly a doufal, že celotýdenní podmračené počasí nezmění zas trať v blátivé koryto. V neděli před polednem nabíráme Tomáše na Dvorcích a hurá do Kunratic. Prezentace, pořádně se rozběhat, protáhnout se a jde se ke startu.

5 Beskydských vrcholů

O tomhle závodu jsem kdysi slyšel skoro legendy... Běhá se po Beskydech, tam a zpět, mezi vrcholy a nikdo neví kolik a kudy poběží. Úžasná výzva! Když jsme v létě s Tomášem dali Horskou výzvu v Krkonoších, první ultra, první horskej závod, první noční závod, mluvili jsme po 68km o tom, že naším maximem mohou být 4 vrcholy, ale spíš jen 3. Poslední měsíc před 5BV jsme se snažili vyvarovat hlavně chřipce a nachlazení, což mě se moc nepovedlo, takže ve vlaku jsem mluvil jak s kolíčkem na nose.

pátek 11.10.2013
Ráno ještě do práce a po nepovedené prezentaci dobíhám vlak na poslední chvíli. Do Kolína stojíme, protože k našim místenkám přes plnou uličku cesta nevede. Ve vlaku ani jeden neusneme, takže jen tak relaxujem. Ve Valmezu přestup do osobáku, kde už jsou účastníci 5BV v převaze nad ostatními cestujícími.