Kalser Tauern Trail / GGUT

Když jsem se bavil s Martinem a Alešem z Endrophin Ferrets o tom, že by byla možnost jet s nima na GGUT (teda na kratší 50 km verzi), moc dlouho jsem neváhal a ani jsem vlastně nemohl, protože jsem startovný dostal k 35. narozeninám. Do oblasti Alp kolem GrossGlockneru jsme jako malý jezdili s rodičema chodit po kopcích a tam jsem se ze zamiloval do hor. A na samotný Glockner jsem vylezl ještě v době, kdy Pasterze býval dlouhý ledovec a ne z půlky jezero a tak jsem se tam chtěl opět vrátit…

Ve čtvrtek vyrážíme z Prahy, v autě se mačkají čtyři Endorphinové fretky a doplňuje je řidič co běhá metr za metrem. K večeru dorazíme do detašovaného českého skyrunningového zázemí ve vesničce Niedernsill v Haus Gassner. Vybalíme a jdeme něco sníst. Já mám naštěstí jídlo z domova, ale ostatní poznávají, že Martin je sice skvělý kuchař, ale při jeho délce přípravy jsem dostal opět skoro hlad… V pátek ráno se scházíme na krátký běh na rozhýbání, při kterém překonám rychlostní limit v obci a pak už na snídani a hurá pro čísla. Absolvujeme kontrolu výbavy, pár fotek do alba a procházíme posledních 300 m trasy, abychom zítra na konci nebloudili. A pak jedeme nahoru, autobusem a lanovkou k soustavě přehrad ve výšce 2000 m, kde zítra cca na 30. km poběžíme. Dáváme si pohodlnou procházku, koukáme kolem na sníh na okolních kopcích, fotíme ve větru nezbedné vlaječky označující trasu závodu a relaxujeme. Pak jedeme zpět dolů do údolí odpočívat a balit věci na závod. Martinovi se příprava večeře opět protáhla, takže jdeme spát až po 9 hod s tím, že ve 3:25 vstáváme.

 

Budíček, rychle se obléct a honem do auta. K autobusům v Kaprunu teď jedeme jen čtyři, Martin, Aleš, Jirka a já. Kristýna ještě chvilku spí, ta startuje na trasu 30 km/1000 m+ až v 8 hod od Rudolfshutte. My musíme v autobuse objet a podjet hřeben do Kalsu, kde startujeme v 7 hod. Cestou zahlídnu z okýnka Glockner a tak mám hned lepší náladu. Vyskakujeme z autobusu a honem hledáme nejkratší frontu na kabinku, nakonec vybíráme ty v místním kulturním domě. Nejlepší stavby v Rakousku? Supermarkety a veřejné stavby, u nás jsou velmi často bohužel na druhé straně spektra… Předat dropbag a trochu se rozběhat a pak se už pomalu zařadit na start.

foto: sportograf.com

Čeká nás 48 km a 2000 m+, nejdřív 15 km stoupání údolím z 1350 m do sedla Kalser Torl 2515 m, pak seběh kolem Rudolfshutte do 2040 m, další výstup do sedla Kapruner Torl v 2636 m a pak 20 km seběh kolem přehrad až do Kaprunu v 770 m. Na začátku se snažím neuhnat, ale jako vždycky mě strhne závodění, atmosféra parádní, všude diváci, kteří tleskají a povzbuzují, to se v Čechách taky moc nevidí. O první občerstvovačku ani nezavadím a držím se s druhou holkou v pořadí. Když se dostáváme do techničtějšího terénu poznávám, že letní výstupy s rodiči v alpách se nezapomínají. Zatímco okolní běžci zápasí s kameny a obtížně hledají kam a jak dát nohu, já hezky cupitám hop a skok a jsem před nimi. No jo, ale v momentě, kdy cesta zahýbá do svahu na závěrečné stoupání do sedla, to najednou jde nějak těžko. Z běhu je v tu ránu pochod a čas od času jde někdo přede mně. Po dvou hodinách jsem v sedle. Nebojácně se pouštím do seběhu k Rudolfshutte, abych na prvním sněhovém poli trefil levým kolenem jediný kámen, který se musel oběhnout.

 

pod Rudolfshutte  | foto: sportograf.com

Na chatu docházím s krvavým kolenem, kde tentokrát občerstvovačku už nevynechám a užívám si velkokapacitní kelímek vyrobený z krabice od mlíka. Naplňuju flasky, sním meloun, do ruky beru gel, banán a vyrážím dál, od startu jsem 2,5 hod (43. v kategorii, 60. celkově), zatím tedy dle plánu. Pole závodníků je vlastně docela roztroušené, takže v obtížném seběhu od Rudolfshutte si mohu vybírat tu nejlepší cestu a nikdo mě (ani já nikoho) nebrzdím. Trochu s obavami se dívám na první část výstupu do dalšího sedla, vypadá dost prudce. A taky že jo, a ještě k tomu je svah celý mokrý a boty mi na tom nějak kloužou, moc mi to nejde…

když se trápíte se křečí, najdete si čas i na focení

Za chvilku se trasa srovná a je to trochu opět i o běhu. Ve dvou třetinách stoupání mi ale dost dochází a ještě k tomu se ozývají křeče ve stehnu, předchází mě zase pár lidí, ale i já aspoň začínám předcházet první závodníky z 30 km trasy. Do sedla se doplazím se zatuhlýma stehnama a vím, že tam musím počkat, než křeče povolí. 1, 2 minuty, napít se, svaly se uvolní a já vyrážím konečně dál a dolů. Uběhly necelé 4 hodiny. Na posledních 25 km z kopce mám dle plánu 2,5 hodiny, to bych mohl dát. Prvních pár metrů je to trochu slejzání, ale pak už se člověk rozbíhá a hurá na letní lyžovačku na zbytcích sněhu (nevím kde někdo vzal, že ledovec), kde přichází trochu zábavy a jeden pád. Občas je nutné se více vyhnout ostatním běžcům, kteří kolem máchají hůlkama, ale stejně jim to nejede. Nyní si chválím již skrovný vzorek na botách po běhání na Tenerife, protože o to víc to jede… :-)

Seběhnout pár serpentin a blíží se vrstevnicová cesta kolem přehrady. Předtím, ale ještě dobíhám k potoku bez lávky, v jediném místě, kde lze přeskákat přes kameny, stojí holka opřená o hůlky a nevypadá, že by se chtěla pohnout. No nic, nakročím, voda se bohužel nerozestoupí a já procházím největším proudem po kolena. Tomu říkám osvěžení. Myslel jsem, že kolem přehrady to půjde líp a nějak se zase trápím, ale nikdo mě nepředbíhá a za chvilku jsem na hrázi přehrady. Tam se pořádně napiju, sním nějaké ovoce a honem do údolí. Čas 4:55 h a 47. v kategorii a 66. celkově, takže trochu posun dolů. Kousek za občerstvovačkou mě zdrží rozvázaná tkanička a tak se mi víc vzdaluje holka třetí v pořadí, která měla rychlejší zastávku na občerstvovačce. Kolem spodní přehrady to docela ubíhá a občas někoho přeběhnu a už se těším na závěrečný sešup do Kaprunu. Už od Rudolfshutte se furt předbíhám s jedním klukem v čepici s červeným pruhem a teď jdu zase před něj, doufám, že už naposled…

honem dolů do Kaprunu, 32. km  | foto: sportograf.com

Konečně jsem za přehradou a začíná pořádný sešup. Hodně předbíhám běžce jak z 30 km, ale pár i z 48 km trasy a nakonec i holku na 3. místě. Postupně se dostáváme do oblasti lesa a v jednu chvíli už se seběh zdá dost nekonečný a serpentiny se ani nesnažím počítat. Poslední občerstvovačka, rychle naplním jeden flask, napít a polejt hlavu, protože pomalu začíná být pěkný vedro. Čas 5:55, takže na 8 km mám 40 minut, to bych musel běžet 5 min/km, uff…

Vyrážím tedy na poslední úsek, teď už by to měla být pohoda, sbíhám poslední prudký úsek a jsem na cestě podél silnice. Bohužel tady fakt stanovený tempo nedokážu držet, cesta se neustále motá doleva doprava a taky je pěkně zvlněná, km za 6:14. V části kolem lanovek se už běží po široké cestě, další km za 5:08. Ještě chybí 5 km a do vysněného času zbývá 19 min. Za chvilku sice předběhnu jednoho kluka, ten mě ale za minutu zase předbíhá. A za chvilku i kluk v čepici. Sakra! A pak mi najednou dochází, takže asi třikrát musím přejít do chůze, ale jen na 20 kroků. Sakra tady jsem měl držet pěkný tempo jak podél Vltavy v Modřanech a najednou se sotva plazím. Poslední mírné stoupání a závěrečný seběh na začátek Kaprunu. Tam jsem v čase 6:30, chybí ale ještě 2,4 km.

Zatnu zuby a nasazuji pomalé ale strojové tempo. Pomalu se dotahuju na kluka, se kterým jsme se před chvilkou navzájem předběhli. Kilometr před cílem ho docvaknu, chvíli se ho držím a pak přidávám do kroku, ale tempo pod 5 min/km to nejde ani náhodou :-D. Vzhledem k souběžně konanému triatlonu nás naženou do podchodu, abychom se nekřižovali s cyklistickou částí, zaupím na schodech a honem na cílové rovinky. Na rampě pod obloukem jsem za 6:44… A tedy posun na 39. místo v kategorii a 56. celkově.

na cílové rampě | foto: sportograf.com

S časem jsem nakonec spokojený, i když rychlejší to být mohlo. Přece jenom je to ale první zahraniční závod ve velkejch kopcích a taková zkušenost se vyplatí. A co mě potěšilo, že na závěrečném úseku od přehrad jsem zaběhl 26. čas v kategorii.

záznam na strava.com: https://www.strava.com/activities/1733726522

moje noha je slavná, její fotka z cíle ve výběru nejlepších fotek z GGUT | foto: sportograf.com

Děkuju Endorphin Ferrets za skvělou společnost a Lucce, že jsem mohl jet...!