Horská výzva / Krkonoše / Long-67 km / 6. místo

Závod v Krkonoších byl od Krušných hor, po zrušení 4. závodu Výzvy, pěkně daleko. Na konci června jsem si tedy střihl Prague city trail, který mi celkem naložil. Tyhle "krátký" běhy asi nejsou pro mě. Závod to byl super a i vzhledem k převýšení jsem se odhadoval líp, ale skutečnost byla jiná.

Loni pro nás byla HV v Krkonoších křtem v ultra. Letos už to bylo trochu jinak, po 8. a 6. místě z posledních dvou HV jsme chtěli potvrdit zlepšení, ale současně jsme si byli vědomi větší konkurence než na Šumavě a v Krušných horách. Říkal jsem si, že bych byl rád do 15. místa.
V týdnech před závodem laboruju s kolenem, ale svaly ani vazy to dle doktora nejsou, tak to jistím tejpy a uvidí se...

U večeře v Peci se s kamarády navzájem trochu hecujeme a komentujeme i změnu trasy. Očekáváme delší a těžší závod než by byl dle trasy původní, takže si není na co stěžovat. Pak následuje klasické hodinové převalování se ve stanu, které má alespoň trochu nahradit chybějící spánek v noci.

Horská výzva / Krušné hory / Long-63km / 2014 / 6. místo

Nejdřív začnu tréninkem na tenle závod. 14 dní před startem jsme opět vyrazili s Tomášem za Prahu trochu protáhnout nohy na delším běhu. Tentokrát vlakem do Jílového. Odtamtud nejdřív podél Sázavy pak přeběhnutí ke Slapské přehradě a podél Svatojánských proudů do Štěchovic. Pak už jen přes kopec do Pikovic na vlak zpět. Krásných 34km v tempu 6:34, s 1000m převýšení, okořeněných parádními výhledy. Akorát ke konci už nás to trochu peklo na sluníčku.

Do Krušek jsme se těšili. Po Šumavě a 8. místu jsme byli trochu namlsaní. Ubytování na faře na Božím daru bylo ideální, a tak jsem jako podporu mohl vzít i Lucku s malou Aničkou. Do teď jsme vždy večer do startu odpočívali ve spacácích ve stanu, ale tentokrát jsme se zachumlali do peřin, což mělo za následek lehké vytuhnutí a vzájemné nepříjemné pohledy při nutnosti vstát a připravit se na start.
Jelikož nás už nebavilo marné hledání nějaké fotky v galeriích závodu, určili jsme dvě taktiky. Na startu být v 1. řadě a na občerstvovačkách do 3. místa. Ta první část se nám povedla na jedničku:

pekelné soustředění před startem / foto: Jakub Cejpek

Horská výzva / Šumava / Long-70km / 2014

Na tenhle závod už byla příprava lepší, než na Jeseníky. V půlce času mezi oběma HV jsme dali s Tomášem tréninkově běh z Berouna do Radotína: 30km - 1000m převýšení - 6,45/km. Slušná příprava. Vzhledem k tomu, že před závodem byl svátek, tak i spánková příprava byla příjemná...

Do Špičáku nad Železnou Rudou jsme dorazili celkem brzo. Rychlá registrace, večeře, trochu zmatky s hledáním vody do vaku, ale jinak brzké zalezení do spacáku a odpočinek. V průběhu oblíkání a dobalovaní batohů moderátor "straší" s hlášením Horské služby ohledně možnosti změny počasí na kopcích. Nad námi jsou hvězdy a všechny možné předpovědi na telefonech nic tak vážného nehlásí. Přece jenom ale přihazuju jedno teplý triko do batohu a jde se na start.

Horská výzva / Jeseníky / Long-64km / 2014

V Koutech nad Desnou(570 m.n.m.) nás přivítala celkem zima +3°C. Vyndaváme péřovky, rychle na registraci a postavit stan, ať něco naspíme. Po cca hodině převalování se začínáme oblíkat. Tomáš zjišťuje, že nechal doma kompresky, tak mu dávam svoje náhradní, který jsem si naštěstí strčil do kapsy těsně před odchodem z domu. Důkladné promazání a zkoušení co vlastně v tomhle počasí na sebe. O tisíc metrů výš na hřebenech může dost foukat a že tam bude pod nulou je jistota... Já nechávám bundu v batohu s předpokladem řádného zahřátí v úvodním stoupání na Keprník (1423 m.n.m.). Jedna fotka před startem a už se řadíme k oblouku.

Horská výzva - Krkonoše / 2013 - Long / 68,5 km

V pátek odpoledne (2.8.2013) jsme s Tomášem Zdvihalem vyrazili z Prahy do Krkonoš. Kolem 18hod jsme vyzvedli registraci, navečeřeli se a prohlídli první metry trasy. Konstatovali jsme, že výkop kabelu a asi 0,5m díra kanálu před 3m svahem dolů na silnici bude trochu zrádných... Pak jsme si připravili batohy a snažili se usnout, ale já spíš koukal na hvězdy. Ve 22hod jsme se začali převlíkat, protahovat a zamířili na start. 

Start ve 23:30 a pak, naštěstí bez problémů, překonané první metry. Následoval průběh trochu překvapivě prázdným Špindlem (celkem asi 7 diváků) a pak vzhůru po Vodovodní cestě na Mísečky. Hned na začátku nás předbíhají kamarádi z Liberce - architekti z Mjölku (my běžíme pod hlavičkou xfatul - sdružení absolventů FUA TUL) a zatím netušíme, že až do Pece prakticky poběžíme spolu (max. tak 5min od sebe). První kopec jdeme bez problémů a na Mísečkách je již vidět roztrhání startovního pole. Před Dvoračkama se trochu zarazíme, protože najednou vidím čelovku proti nám, ale naštěstí my odbočujeme správně - směrem nahoru. Následuje jeden z nejprudších svahů na trase, který se naštěstí za chatou trochu zmírňuje. Už tam, ale poznávám svojí chybu - nakonec jsem si nebral hůlky, což jsem cítil hlavně do kopců, kde jsem pak šel hlavně hlavou... Seběh od Labské byl ve vláčku asi 15 lidí, o moc rychleji se běžet nedalo, takže jsme šetřili síly. Po kamenitém seběhu následoval úsek cca 7km po asfaltu v jehož polovině (na 25. km) byla první občerstvovačka. Po výborném melounu a doplnění pití vyrážíme směr Luční. Na konci asfaltu přicházejí kamenité schody a já se snažím udržet Tomáše, abychom si nutnost "táhnutí" druhého před chatou vyměnili... U Luční jsme odměněni pohledem na měsíc nad Sněžkou a začínajícím svítáním. Pak ke kapličce a k Výrovce. Za ní nás čeká "překvapeni" v prudkosti asfaltu, který odmítáme běžet. To už jsme zase s Mjölkařema a společně jdeme až do Pece a trochu povídame. V Peci na občerstvení (38. km) jsme v 5:15 ráno, což je pro nás skvělej čas. Následuje příjemný běh podél Úpy. Nahoru na Vlašské boudy to celkem jde a oba s Tomášem poznáváme co je za vzdáleností maratonu. 

3. občerstvovačka je vtipně u hotelu "Oddech" (47. km), já měním triko, snídám koláč a plním vak před závěrečným půlmaratonem do cíle. Pole už je pěkně rozdrobené a jsou místa, kde běžíme úplně sami. Následuje úsek, který ani jeden neznáme a tak se občas dost divíme, jak to pomalu ubíhá (dle ukazatelů), i když hlavně ze začátku poslední části hodně běžíme a neflákáme se. V kopci před Hanapetrovou loukou na mě přichází další krize, cucám gel a snažím se zase chytit tempo. Na louce už slunce pěkně pálí a na jejím konci poprvé na chvilku sedíme (a ne naposled).

Dostáváme se na Hříběcí boudy (57. km) a čeká nás poslední cca 6 km kopec s převýšením 500m. Jsme prakticky sami, občas se sice objeví dvojice, která má až zázračně moc energie a mizí v dáli a občas je to zas dvojice, která už energii nemá. Asi na 60. km mi to jde hodně špatně, Tomáš se mi vzdaluje asi na 30m a já jím poslední energetickou tyčinku, naštěstí postupně pomáhá. Před Friesovkama dostává krizi Tomáš a úsek po sjezdovce je doslova peklo. Po jednom krátkém odpočinku ve stínu se téměř nerozejdu, jak mi zatuhly třísla.

Nad Friesovkou Tomáš leží v trávě a oba se snažíme sesbírat poslední zbytky sil (asi hlavně psychických), abychom ten poslední úsek po slunci dali. Před Klínovkou se cesta trochu narovnává a my se dáváme trochu dohromady. Za Stohem už nás čeká jen klesání a my se dokonce rozbíháme. Nasazujeme střídavé tempo 2min běh a 1min rychlá chůze. Tak se celkem rychle dostáváme na dohled cíle. Závěrečný seběh po sjezdovce do cíle si už celkem užíváme a už jen jistíme náskok, před další dvojicí.

V cíli jsme za 11hod 33min 08s na 38. místě mezi muži. Trochu tomu nemůžeme uvěřit, protože to byl pro nás první závod tohohle typu a večer jsme si říkali, že když to dáme kolem 12hod, že to bude super.

Celkově byl závod perfektní, krásná příroda a krásná trasa. Kdo si nastudoval pečlivě trasu doma, tak si myslím, že neměl důvod zabloudit. Oba jsme běželi v Trailrocích 255 a musíme si je pochválit, já zvlášť v sebězích. 

Tomáši díky!

odkaz na celkové výsledky: https://docs.google.com/spreadsheet/pub?key=0AlBQrPxis386dEVOTkRNUkV4akFZa0RkYUcwSEQyeFE&output=html

odpočinek nad Friesovkou