O mně, o běhání, o Artovi a o posledním roce...

Občas se mě někdo zeptá od kdy běhám. Kdybych měl být spravedlivý a počítat pouze poslední dlouhodobě souvislé období tak je to pouze rok. Pokud dobu, kdy jsem si pořídil první boty jen na běhání a od té doby běhal více či méně pravidelně, tak asi 8-10 let. A když vezmu v úvahu, že už na základní škole jsem jeden čas vstával v 6:30, abych ještě před snídaní uběhl cca 5km, tak jsem někde na 18 letech. Běhám vlastně už dlouho, od druhé třídy ZŠ jsem hrál až do vejšky basketbal. Jednou jsem přišel na trénink a zjistil, že máme zápas, tak jsem běžel domů pro dres a asi za 10min jsem byl zpět (necelé 2km) a mohl nastoupit.
Občas jsem běžel VK, na gymplu vyhrál dva školní orienťáky apod.
Ale nikdy jsem neběhal souvisle. Spíš jsem dělal všechno možný, jezdil na kole, hrál fotbal, v létě lezl s rodiči po Alpách, apod.
Když vezmu v úvahu těch posledních 8 let, vypadalo to vždycky tak, že jsem 3 měsíce běhal v kuse, pohoda, dostával jsem se do formy, a najednou jsem buď lehl do postele nebo mi do toho vlezlo něco ve škole nebo později v práci. Většinou jsem stagnoval další tři měsíce, než jsem se zas odhodlal vyběhnout.

cíl 1000 mil / 1609 km za rok 2013 ?

Tak původně jsem si říkal, že to do konce roku už v pohodě doběhnu do 1500km. Mám rád výzvy, a tak když jsem dnes po doběhu zjistil, že jsem na 1411km, řekl jsem si, že se o těch necelých 200km pokusím, abych to hezky zaokrouhlil na 1000 mil.

večerní běhání z práce - tentokrát kdesi v Prokopáku

80. Velká kunratická

Závěr podzimu se tak trochu točí kolem VK a poslední dobou je to i tom, zda se člověk "prokliká" ke startu. Poprvé jsem VK běžel 14 dní po návratu z Nepálu v roce 2006, nabitej energií a červenýma krvinkama z výšky. S časem 17:00 jsem tehdy byl spokojenej, ale hotovej jsem byl slušně! Rok poté za 17:42 (na mezičasu o minutu pomalejší) jsem doplatil hodně na počasí a boty - už 1. kopec byl 10m širokej pás bahna, kde člověk hledal cokoliv pevnýho.

Tak a letos? Po celoročním běhání + 2x ultra a 1x maraton, jsem chtěl vylepšit svůj čas (krásný by bylo kdyby začínal patnáctkou). Z práce jsem běhal domů přes co nejvíc kopců, snažil se dávat intervaly a doufal, že celotýdenní podmračené počasí nezmění zas trať v blátivé koryto. V neděli před polednem nabíráme Tomáše na Dvorcích a hurá do Kunratic. Prezentace, pořádně se rozběhat, protáhnout se a jde se ke startu.

5 Beskydských vrcholů

O tomhle závodu jsem kdysi slyšel skoro legendy... Běhá se po Beskydech, tam a zpět, mezi vrcholy a nikdo neví kolik a kudy poběží. Úžasná výzva! Když jsme v létě s Tomášem dali Horskou výzvu v Krkonoších, první ultra, první horskej závod, první noční závod, mluvili jsme po 68km o tom, že naším maximem mohou být 4 vrcholy, ale spíš jen 3. Poslední měsíc před 5BV jsme se snažili vyvarovat hlavně chřipce a nachlazení, což mě se moc nepovedlo, takže ve vlaku jsem mluvil jak s kolíčkem na nose.

pátek 11.10.2013
Ráno ještě do práce a po nepovedené prezentaci dobíhám vlak na poslední chvíli. Do Kolína stojíme, protože k našim místenkám přes plnou uličku cesta nevede. Ve vlaku ani jeden neusneme, takže jen tak relaxujem. Ve Valmezu přestup do osobáku, kde už jsou účastníci 5BV v převaze nad ostatními cestujícími.

Baroko maraton 2013

Baroko v Plasech je krásnej závod. Před dvěma lety jsem tam běžel půlmaraton s minimálním tréninkem a 14 po svatbě a pro sebe jsem zaběhl super čas. Letos jsem si řekl, že je třeba zkusit zase celej maraton a posunout nepříliš reprezentativní čas z PIM z roku 2007. Hodně odvážně jsem chtěl i v terénu běžet pod 4 hodiny. Ale nepředbíhejme.

Asi v půl deváté ráno vyzvedáváme opět s Tomášem registrace a jdeme se připravit. Trochu se rozběháme a za chvilku už jsme před obloukem. Nejdřív vybíhají běžci na 10km a asi 2 minuty poté na 1/2 a celej maraton dohromady. Klasické zaváděcí kolečko kolem louky, kde je to hodně na lokty a pak už podél řeky Střely. Na 2. km přichází první kopec, kde už se pole hodně rozpadá. Běží se mi parádně a tak se posunuji dopředu. Na cca 8km se trať půlky odděluje a my pokračujeme už v menším počtu dál. Tomáš je zde asi 70m za mnou. Cesta je neustále nahoru dolů. Na 12.km nás pobaví název vesnice Křečov a konstatujeme, že ten má být asi na 35.km. Pak následuje asi 5km kopec, který dost vyčerpá, ale zas po seběhu do Manětína člověka osvěží krásný barokní kostel (prý je v Manětíně více barokních soch než obyvatel... :-)).

Poté běžíme dlouhý úsek podél potoka, který je náhle ukončen za Čoubovým mlýnem (26.km) pekelně prudkým kopcem nahoru, kde mám první krizi. Nahoře vylekám babičku na lesní cestě - netuším, kde se tam zjevila, v baloňáku a kloboučku s kabelkou a v ruce držela pouťovou růži... Už tehdy tuším, že za 4 hodiny to nedám ani náhodou. Pak opět běžíme podél řeky Střely a já se těším do Mladotic (33.km), kde už budu opět znát cestu, protože se opět spojíme s půlkou.

No a pak to přišlo, prostě se mi najednou nechtělo běžet. Popocházím, koukám zmateně kolem sebe, stojím a odpočívám, a občas popoběhnu. Přemýšlím zda si nemám na chvilku sednout na mez apod. Naštěstí se konečně asi na 36.km chytnu dvou kluků a konečně zase běžím. Zatnu zuby, držím se jich očima a za pět minut je po krizi.

Od Žebnice už je to jen z kopce. Poslední kilometry běžím společně s jednou paní a trochu se střídáme, těsně před cílovým obloukem uhýbáme na povinné kolečko kolem louky a já vidím, že čas bude do 4:20, což mi po tom všem přijde super. Ale 200m před cílem mě začnou chytat křeče do pravýho stehna. Takže místo hezkého finiše, je tak trochu trápení... Tomáš je nakonec jen 4 minuty za mnou.

Závod byl těžkej, neustále se vlnící terén a Babí léto udělá své. A pak taky trochu přepálený začátek a hlavně zásadní chyba - velké úseky jsem běžel osamocen, nějak jsem se nedokázal s nikým seběhnout do dvojice/skupinky, což by určitě hodně pomohlo. Často jsem viděl mizet běžce 50m přede mnou za nějakým keřem a já se pak trápil sám. Malá lekce z taktiky!

Nakonec čas 04:18:09 se 700m převýšení. (svůj čas na maratonu jsem tedy posunul o 17min a tehdy to bylo na rovině v Praze)

Kdo si chce užít maraton (ale i půlka za to stojí) v úžasný krajině a nechce se tlačit s tisíci běžci ve městě, tak vřele tento závod doporučuji!

fotky z webu barokomaraton.cz

Jedlová / 27,5 km

Tak na tenhle běh jsem se těšil. Poslední týden prázdnin a na chalupě jsem se chystal na vydatný trénink před Baroko maratonem a 5BV. Trasu jsem naplánoval po své oblíbené a klasické cestě, kterou jsem v 15ti jezdil na kole a měl z toho vždy bezva výlmmísto toho abychísto toho abych státovkuet. Největší výzva trasy je modrá sjezdovka a závěrečná část asfaltky před vrcholem Jedlové, kde je 25% stoupání.
Vybíhám podél Chřibské Kamenice a v dálce na konci údolí vidím vrchol Jedlové. Po rozhýbání po asfaltce se na náměstí ve Chřibské napojuji na modrou značku, která mě ihned žene do prvního stoupání k bývalé střelnici, abych poté opět seběhl k donedávna nejdéle fungující sklárně v Evropě od roku 1414. Z Horní Chřibské stoupám lesem k nádraží za kterým přichází rovinatý oddych a změna barvy značky na červenou. A pak už jsem na sjezdovce. O Jedlové dlouho nevíte a najednou jste na jejím svahu a začíná to pravé stoupání. Vlastně to celkem jde, jen párkrát popojdu v místech, kde se přes volné kameny nedá běžet. Dobíhám až na vrchol, kde jsem za 1hod 13min po 11km a cca 580m převýšení. Svačím rychlý banán a rozbíhám se dolů a cestou trochu fotím.

Sbíhám až k žel. zastávce Jedlová, odkud se trasa začíná otáčet zpět ke Chřibské a dál už se bude jen lehce vlnit. Cesta vede místy prakticky v ose předválečného opevnění.

Je pondělí, takže v lesích jsem úplně sám. Dobíhám do sedla Křížový buk, kde uhnu na zelenou a kolem Chřibského vrchu mě čeká jen závěrečný seběh. Trochu mi cuká ve stehnech, takže musím zpomalit. Nad lesním divadlem netrefím tu spravnou cestu, takže místo toho, abych hlavní silnici jen přebíhal, tak běžím kilometru po ní. Většině řidičů se moc nechce mě objíždět, takže občas radši běžím skoro příkopem.

Pak už mě čeká jen závěrečný kilometr přes Chřibské letiště a kolem penzionu Na Stodolci domů.

Pokud se do blízkosti Jedlové dostanete, tak určitě výběh na ní doporučuju. Mimochodem v dubnu se vždy v jeden víkend pořádá běh do vrchu na Jedlovou (v sobotu), start je v Jiřetíně, a hned v neděli běh do vrchu na Studenec, start ve Chřibské.

Horská výzva - Krkonoše / 2013 - Long / 68,5 km

V pátek odpoledne (2.8.2013) jsme s Tomášem Zdvihalem vyrazili z Prahy do Krkonoš. Kolem 18hod jsme vyzvedli registraci, navečeřeli se a prohlídli první metry trasy. Konstatovali jsme, že výkop kabelu a asi 0,5m díra kanálu před 3m svahem dolů na silnici bude trochu zrádných... Pak jsme si připravili batohy a snažili se usnout, ale já spíš koukal na hvězdy. Ve 22hod jsme se začali převlíkat, protahovat a zamířili na start. 

Start ve 23:30 a pak, naštěstí bez problémů, překonané první metry. Následoval průběh trochu překvapivě prázdným Špindlem (celkem asi 7 diváků) a pak vzhůru po Vodovodní cestě na Mísečky. Hned na začátku nás předbíhají kamarádi z Liberce - architekti z Mjölku (my běžíme pod hlavičkou xfatul - sdružení absolventů FUA TUL) a zatím netušíme, že až do Pece prakticky poběžíme spolu (max. tak 5min od sebe). První kopec jdeme bez problémů a na Mísečkách je již vidět roztrhání startovního pole. Před Dvoračkama se trochu zarazíme, protože najednou vidím čelovku proti nám, ale naštěstí my odbočujeme správně - směrem nahoru. Následuje jeden z nejprudších svahů na trase, který se naštěstí za chatou trochu zmírňuje. Už tam, ale poznávám svojí chybu - nakonec jsem si nebral hůlky, což jsem cítil hlavně do kopců, kde jsem pak šel hlavně hlavou... Seběh od Labské byl ve vláčku asi 15 lidí, o moc rychleji se běžet nedalo, takže jsme šetřili síly. Po kamenitém seběhu následoval úsek cca 7km po asfaltu v jehož polovině (na 25. km) byla první občerstvovačka. Po výborném melounu a doplnění pití vyrážíme směr Luční. Na konci asfaltu přicházejí kamenité schody a já se snažím udržet Tomáše, abychom si nutnost "táhnutí" druhého před chatou vyměnili... U Luční jsme odměněni pohledem na měsíc nad Sněžkou a začínajícím svítáním. Pak ke kapličce a k Výrovce. Za ní nás čeká "překvapeni" v prudkosti asfaltu, který odmítáme běžet. To už jsme zase s Mjölkařema a společně jdeme až do Pece a trochu povídame. V Peci na občerstvení (38. km) jsme v 5:15 ráno, což je pro nás skvělej čas. Následuje příjemný běh podél Úpy. Nahoru na Vlašské boudy to celkem jde a oba s Tomášem poznáváme co je za vzdáleností maratonu. 

3. občerstvovačka je vtipně u hotelu "Oddech" (47. km), já měním triko, snídám koláč a plním vak před závěrečným půlmaratonem do cíle. Pole už je pěkně rozdrobené a jsou místa, kde běžíme úplně sami. Následuje úsek, který ani jeden neznáme a tak se občas dost divíme, jak to pomalu ubíhá (dle ukazatelů), i když hlavně ze začátku poslední části hodně běžíme a neflákáme se. V kopci před Hanapetrovou loukou na mě přichází další krize, cucám gel a snažím se zase chytit tempo. Na louce už slunce pěkně pálí a na jejím konci poprvé na chvilku sedíme (a ne naposled).

Dostáváme se na Hříběcí boudy (57. km) a čeká nás poslední cca 6 km kopec s převýšením 500m. Jsme prakticky sami, občas se sice objeví dvojice, která má až zázračně moc energie a mizí v dáli a občas je to zas dvojice, která už energii nemá. Asi na 60. km mi to jde hodně špatně, Tomáš se mi vzdaluje asi na 30m a já jím poslední energetickou tyčinku, naštěstí postupně pomáhá. Před Friesovkama dostává krizi Tomáš a úsek po sjezdovce je doslova peklo. Po jednom krátkém odpočinku ve stínu se téměř nerozejdu, jak mi zatuhly třísla.

Nad Friesovkou Tomáš leží v trávě a oba se snažíme sesbírat poslední zbytky sil (asi hlavně psychických), abychom ten poslední úsek po slunci dali. Před Klínovkou se cesta trochu narovnává a my se dáváme trochu dohromady. Za Stohem už nás čeká jen klesání a my se dokonce rozbíháme. Nasazujeme střídavé tempo 2min běh a 1min rychlá chůze. Tak se celkem rychle dostáváme na dohled cíle. Závěrečný seběh po sjezdovce do cíle si už celkem užíváme a už jen jistíme náskok, před další dvojicí.

V cíli jsme za 11hod 33min 08s na 38. místě mezi muži. Trochu tomu nemůžeme uvěřit, protože to byl pro nás první závod tohohle typu a večer jsme si říkali, že když to dáme kolem 12hod, že to bude super.

Celkově byl závod perfektní, krásná příroda a krásná trasa. Kdo si nastudoval pečlivě trasu doma, tak si myslím, že neměl důvod zabloudit. Oba jsme běželi v Trailrocích 255 a musíme si je pochválit, já zvlášť v sebězích. 

Tomáši díky!

odkaz na celkové výsledky: https://docs.google.com/spreadsheet/pub?key=0AlBQrPxis386dEVOTkRNUkV4akFZa0RkYUcwSEQyeFE&output=html

odpočinek nad Friesovkou

22km v Krčským lese

Naštěstí jsem počkal na večer a z Roztyl vybíhal až po 19hod, takže zvlášť v lese už bylo snesitelně. Křižoval jsem Krčským lesem a postupně sbíral kilometry na Inovejtech. Dobíhal jsem za tmy kolem Jižní spojky a Vltavy, kde jsem se samozřejmě nevyhnul asfaltu, ale překvapivě to šlo.
Jinak Endomondo na telefonu opět v půlce běhu vypadlo, takže doma jsem trasu musel hezky ručně naklikat přes cykloserver. Příště zkusím MyTracs s jednoduchým záznamem, tak uvidíme.

Running

Jul 23, 2013 7:24 PM

• DISTANCE22.36 km
• DURATION2h:10m:49s
• AVG. SPEED5:51 min/km
• CALORIES1929 kcal
• AVG. HEART RATE150
• MAX. HEART RATE172
• TOTAL ASCENT270 m
• TOTAL DESCENT320 m

inov8 Trailroc 255

Pořídil jsem si nové trailové botky a hned jsem je vytáhl do Krčáku otestovat.
Trochu jsem zápasil s velikostí, protože pro mě asi ideální 12,5 se nevyrábí, takže mám 13ky, který mi zas ale dávají spoustu prostoru při sebězích a až se otlačí vložky tak budou sedět skvěle...
Jinak záběr v terénu je výborný.
Ještě uvažuju nad silnějšíma vložkama, abych mohl ladit vnitřní prostor i dle použitých ponožek, v zimě tlustá ponožka/tenká vložka a naopak.

Horská výzva

Včera jsme se s Tomášem přihlásili na 3. závod Horské výzvy 2013 v Krkonoších. Po malém hecování volíme trasu "long", tedy cca 63km / 3250 m převýšení. No jsem zvědavej, ale příprava na podzimní 5BV to bude ideální...

tak a máme tu malou změnu: KRNAPu se nezdálo, že 500 lidí poběží přes Sněžku, takže došlo k úpravě trasy - nová délka je 69km